Bek se ujímá rektorování MU. Proč a jak jsme jej zvolili?

Zítra se rektorského úřadu Masarykovy univerzity ujme muzikolog Mikuláš Bek. Minulý týden byl jmenován prezidentem, přičemž byla zároveň odstupujícímu rektorovi (a nastupujícímu prorektorovi) Petru Fialovi udělena zlatá plaketa prezidenta republiky.

Doteď si jasně vybavuje pocit, jak vhazuji volební lístek do urny při druhém kole volby. Bylo na něm jméno Mikuláše Beka, přestože mým kandidátem byl tehdejší kvestor Ladislav Janíček. Uvnitř Studentské komory jsme se totiž dohodli, že někteří z nás budou hlasovat proti svému přesvědčení v zájmu toho, aby byla volba úspěšná (jinak by totiž nebyl zvolen nikdo a byly by vyhlášeny volby zcela nové). Smíšené pocity to byly. Hlasoval jsem pro kandidáta, který ve svém závěrečném projevu dost nevybíravě zaútočil na mého favorita, ale dělal jsem to pro dobro univerzity. Kdyby byť jeden z nás nedodržel dohodu, nebyl by zvolen nikdo a kdo ví, jestli by se ještě teď měl kdo ujímat úřadu. (Jen pro připomenutí - v prvních dvou kolech nikdo nezískal nadpoloviční většinu hlasů.)

Na obrázku se mi podařilo zachytit moment asi vteřinu po vyhlášení výsledků volby. Děkuje Mikuláš Bek Bohu? Nebo jen pociťuje náramnou úlevu po měsících vyčerpávající kampaně, která v mnoha svých aspektech připomínala ty politické? Zažili jsme intriky, zákulisní vajednávání, tlaky na senátory, aby hlasovali tak či onak, a slovy předsedy Studentské komory "hnoje bylo nakidáno na všechny strany až až". Celé to travalo asi tři měsíce a přiznám se, že jsem z toho ke konci byl už dost psychicky vyčerpaný a dokonce se mi o volbách zdálo.



Článek níže jsem napsal bezprostředně po druhém kole volby a původně vyšel v měsíčníku MUNI. Bohužel se ale kvůli uávěrce (nebo to aspoň bylo oficiální vysvětlění) nedostal do tištěné verze. I tak však nadzvedl ze židle několik vrcholných představitelů. A to je dobře. Učitelská komora totiž předváděla po dobu celé kampaně i volby ostudný výkon. Nedokázala se pomalu ani sejít a upřednostňovala partikulární zájmy fakult nebo různých zájmových skupin uvnitř univerzity před "obecným blahem" naší alma mater jako celku.

Šíma: Rektora zvolili studenti. Učitelé zklamali

Nového rektora máme jen díky Studentské komoře. Fakta jsou jasná a smutná zároveň. Docent Bek byl zvolen až ve třetím kole tím nejmenším možným počtem senátorů. Získal 24 hlasů. Jeho protikandidát docent Janíček obdržel hlasů 19, tři volitelé se zdrželi (sic!). Stačilo o hlas méně a nebyl by zvolen nikdo. Následovala by ta nejhorší možná varianta. Nové volby, noví kandidáti, nové kampaně, nová špína a pomluvy, delší období neklidu a polarizace akademické obce.

Přesně tomu jsme chtěli zabránit, a proto se v předvečer třetího kola volby někteří z nás studentských senátorů rozhodli nehlasovat srdcem, ale přiklonit se na stranu kandidáta, který měl v danou chvíli větší šanci na výhru. Co ve stejnou chvíli udělala učitelská část senátu? Zůstala zakopána ve svých pozicích z velké části daných příslušností k té či oné fakultě. To jasně ukazuje, že většina učitelů upřednostnila partikulární zájmy před zájmem univerzity jako celku (a je celkem jedno, jestli to bylo domnělé dobro jejich fakult a pracovišť, nebo jestli za tímto aktem stály ještě jiné veřejnosti skryté zájmy).

Studentská komora vůbec pojala od počátku volbu zodpovědněji. Zatímco učitelé "kopající" za fakulty neměli moc za potřebí poslouchat programové body a vize kandidátů (i když to samozřejmě neplatí en bloc o celé učitelské komoře), každý z nás studentů se s kandidáty sešel průměrně pětkrát při různých otevřených i uzavřených diskusích a debatách. Absolvovali jsme jako komora celovíkendové výjezdní zasedání, kde jsme každého z pěti kandidátu dvě až dvě a půl hodiny "pražili" otázkami na tělo. Dlouhé hodiny jsme o volbě diskutovali mezi sebou a se svými spolužáky a kamarády. Ještě na Velikonoční pondělí jsme si odepřeli alkoholové radovánky a místo toho se sešli se dvěma finálovými kandidáty. Není divu, že některým z nás se o volbách už i zdálo.

Chtěli jsme ale vybrat naší univerzitě toho nejlepšího rektora. Slovo "univerzitě" je zde důležité, protože učitelé z velké části chtěli vybrat nejlepšího rektora své fakultě. Některé fakulty o něj stály až tolik, že různí její reprezentanti vyvíjeli nátlak na mé kolegy studentské senátory, aby se při volbě rozhodli "správně", což osobně považuji za největší hanebnost celé rektorské volby.

Nakonec jsme se skutečně rozhodli správě, vše dobře dopadlo a mohli jsme po volbě s velkou úlevou potřást rukou a poblahopřát novému rektorovi ke zvolení. Bylo to ale o fous a slavnostní přípitek měl nepříjemnou pachuť.


Od volby uplynula už nějaká doba. Bezprostředně po ní vzplály vášně i mezi námi členy jinak jednotné Studentské komory. Ty se ale postupem času uklidnily a z různých stran se k nám doneslo, že jsme skutečně diktovali průběh celé volby. Nejdřív jsme v prvním volby zcela odrovnali kandidáty Ivana Holoubka a Jiřího Zlatušku, protože učitelé skrze šeptandu zjistili, že u nás nemají tito kandidáti žádnou podporu, a tak ani šanci na úspěch, a pak jsme rozhodli i o osudu třetího kola.

Asi proto je v plánu, že v novém Zákonu o vysokých školách se sníží počet studentů v akademických senátech na 1/3.