Dělali jsme kampaň na fakultě. Mohly by se od nás politické strany učit?

Slovo pouta v názvu, úchylně růžová barva vizuálu, bravíčkový komix jako ústřední prvek kampaně, positioning kandidáta jako supermacha a nakonec těsně druhé místo. Přesto ji učitelé z katedry - tedy slovutní čeští politologové - označili za "kampaň nové generace" a vysekli jí i jiné poklony. V čem byla tahle kampaň tak dobrá?

Višňové pivo. Třikrát. Jedno normální. A čaj. Pět studentů politického marketingu se na začátku jarního semestru sešlo v brněnské hospodě u Richarda. Na programu bylo plánování kampaně, se kterou jsme měli vyhrát fiktivní volby na Fakultě sociálních studií. Název? Brainstorming. Výběr čtyř nejlepších a testing na publiku. Program? Uděláme průzkum, co by studenti chtěli. Barvy? Růžová s černou. Logo - šlohnem z Googlu. A už to jelo.


Takhle nějak se začala naše cesta kurzem "Volební kampaň v teorii a praxi - interaktivní workshop". Skvělý předmět, který už několikátým rokem přináší vzrušení ale i zmatení mezi studentskou obec, vedou Anna Matušková a Otto Eibl. Studenti jsou v něm rozděleni do skupinek a mají semestr na to, aby připravili kampaň pro svou fiktivní stranu. O vítězích pak ale rozhodují skutečné volby, ve kterých může hlasovat na osm set spolužáků z kateder politologie a mezinárodních vztahů. Do kurzu pravidelně přicházejí odborníci, kteří nejen předávají své zkušenosti z praxe a vysoké politiky, ale také radí studentům s jejich projekty. Letos mezi nás zavítali například autor spotu přemluv Bábu Marek Prchal, vedoucí on-line komunikace TOP09 Petr Ducháček, politický stratég Michal Novota a vyzkoušeli jsme si i debatu vedenou moderátorem Dvaceti minut radiožurnálu Martinem Veselovským. Kurz byl asi ten nejzábavnější a nejpraktičtější, jaký jsem na fakultě zažil, a všem bych ho doporučil. Ale zpět k naší kampani.

"Celá vysoká je o zásunu"

Ač by se to nemuselo zdát, všechno bylo dokonale dopředu naplánované a ušité na míru voličstvu. Název, logo i program jsme vybrali podle průzkumu, co jsme si mezi spolužáky udělali. Příběh naší fotostory, která se odehrávala v reálném čase a prolínala se s reálnými událostmi, byl vymyšlený na dva měsíce dopředu.

Celou kampaň jsme postavili na několika zásadních zjištěních:

1. Studentské publikum nechce vážný program. Chce se bavit.

2. Kampaň musí mít jednotné téma, které se bude prolínat do všech jejích složek. V našem případě to bylo: láska, sepětí, výjimečnost.

3. Nejsilnější a nejsnáze konzumovatelný a rozkodovatelný je lidský příběh. Proto jsme se vykašlali na stranu, vše postavili kolem jednoho kandidáta (shodou okolností mojí maličkosti) a připravili příběh o lásce s dramatickou zápletkou a šťastným koncem.




Největší úspěchy kampaně



V rámci kampaně se nám podařilo zapojit pár celkem originálních prvků, jako například instalace papírové figuríny lídra v životní velikosti na chodbu fakulty. Za největší úspěchy ale považujeme následující:

- úspěšné objímání budovy fakulty, na které jsme dostali 250 lidí

- protlačení události do médií včetně MF Dnes a Českého rozhlasu

- totální mystifikace voličů naší fotostory ("A chodíš ty teda s tou Klárou nebo ne?")

- 190 fanoušků na Facebooku

- kolem 40 hostů na předvolebním mýtinku "grilování s Politologickými pouty"

- nejkrásnější fanouškovská fotka v historii politiky (nezinscenovaná, nedomluvená, autentická)


Přesto všechno jsme nakonec skončili až druzí za Unií 4. poschodí. Rozdíl byl sice zanedbatelné tři hlasy, ale i tak nás překvapil, protože podle předvolebních průzkumů jsme jasně vedli. Na vysvětlení naší prohry mám dvě hypotézy. Unie 4. poschodí využila dvou nástrojů, které jsme my opomenuli: 1) chodili se svou krátkou prezentací do hodin, kde studenti usazení v lavicích nemohli jejich sdělení uniknout 2) v den voleb poslali skrze sekretářku GOTV mail všem studentům, zatímco my jen stovce našich příznivců, na které jsme si maily sehnali. V obou případech byli kluci z unie zkrátka drzejší a uplatnili postupy, které jsme my nepovažovali za úplně košer.


Tyto hypotézy si nicméně nemůžeme nijak ověřit, protože volební výsledky přišli ve formě jednoho souhrnného čísla. Kdybychom dostali volební data rozsekaná například podle pohlaví, ročníků a studijních oborů, mohli bychom lépe usuzovat na to, jak naše kampaně na koho zabrali a jestli se stranám podařilo oslovit jejich segment voličů, na který primárně cílily. (Že by nápad na vylepšení pro příští rok?).

Víc se o kampani můžete dozvědět z přednášky, kterou jsem o ní udělal na Politologickém Barcampu. Kladu v ní pro mě důležitou otázku: Byla to opravdové politická kampaň v malém nebo spíše skautské cvičení? Co myslíte vy? Budu rád, když mi napíšete do komentů.


polBarcamp - Pavel Šíma: Fiktivní volební kampaň na fakultě from Jan Martinek on Vimeo.

Slidy k přednášce tady:

Politologicka pouta - skutecna kampan v malem nebo skautske cviceni
View more presentations from Pavel Šíma