Klaus je opět zavádějící. Komentář k výrokům prezidentova novoročního projevu 2013

Vinou mediálního humbuku okolo vyhlášené amnestie zapadly jiné nehoráznosti, které prezident ve svém posledním novoročním projevu vyslovil.

Václav Klaus je mistr demagogie a úskočného vyjadřování. Ví přesně, jak stavět věty tak, aby neřekl žádný přesný a rozporovatelný výrok. A tak ani Demagog.cz nebyl schopný zfactcheckovat jeho projev (k čemuž jsem je na Facebooku vyzval). Chápu. Ale některé výroky by bez povšimnutí zůstat neměly.


Za nespokojenost občanů může právě Klaus



Před deseti lety měly souboje mezi vládou a opozicí rozměr v demokratickém světě obvyklý. Stejně tomu bylo i s mírou spokojenosti či nespokojenosti občanů. Byla taková, jako tomu bývá v každé svobodné zemi, kde radost a spokojenost nejsou povinné a nespokojenost není zakazována.

Dnes je situace jiná. Mezi vládou a opozicí a na ni navázanými či jí konkurujícími protestními iniciativami a hnutími je vykopán hluboký a stále více se rozšiřující příkop. I míra individuální nespokojenosti a občanského vzdoru přesáhla běžnou mez. To jsou fakta stejně nepopiratelná jako to, co nám říkají statistické ročenky.

Typický příklad Klausova umu. Není konkrétní v tom, jakou přesně "míru spokojenosti či nespokojenosti občanů" má na mysli. Protože ale mluví o vládě a opozici, můžeme téměř s jistotou předpokládat, že se to vztahuje na spokojenost občanů s politikou a s politickými institucemi. Tak tedy, pane prezidente, dovolte mi ukázat Vám, jak to s tou politickou spokojeností skutečně je:

Spokojenost s politikou a důvěra ve vládu a Poslanecou sněmovnu v letech 1995–2006

Spokojenost s politikou v letech 1996–2006

Podle zjištění Lukáše Linka, které popisuje v knize Zrazení snu? Struktura a dynamika postojů k  politkcému režimu a jeho institucím a jejich důsledků, odkud pochází i ony dva grafy, stojí právě Václav Klaus (zejména skandál s financováním ODS s na to navázanou krizí Klausova druhého kabinetu v roce 1997 a uzavření tzv. opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD v roce 1998) za politickým šokem, ze kterého se občané ČR už nikdy nevzpamatovali. Právě po těchto událostech, s nimiž je Klaus bytostně spjatý, už se důvěra v politiku nikda nevrátila na hodnoty z roku 1996.

Klaus ve svém projevu vybírá účelově jako referenční bod dobu "před deseti lety", tedy ne rok 1996, ale 2002. Je to základní trik z repertoáru politiků a špatných vědců, čímž obojím Klaus je.

Abych byl férový, uvedu ještě nejaktuálnější hodnoty (říjen 2012): důvěra ve vládu 11, 9 %, důvěra v Poslaneckou sněmovnu 9,9 %, spokojenost se současnou politicku situací 3,9 % (data ze studie Naše společnost dostupné v Českém sociálněvědním datovém archivu Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Z nich je patrné, že nelze zdaleka ze všeho vinit Klause. Jeho lví podíl to ale neumenšuje.

Klaus stál i za první paralyzací české opozice


Pozoruhodné je také Klausovo zdůvodnění současného stavu.

Nedošlo k tomu náhodou. Nedokážeme táhnout za jeden provaz. Hledáme ta nejsnadnější a krátkodobě líbivá řešení. Závidíme jeden druhému. Nevěříme si. Vláda má jen malou většinu, je nesourodá a nestabilní. Má kvůli tomu spoustu starostí sama se sebou. Opozice je negativistická, nepřesvědčivá a realistické řešení problémů nenabízí. Veřejnost je dnes a denně mediálně bombardována katastrofickými zprávami a začíná být apatická a bez zájmu. Jako houby po dešti rostou navýsost populistické, řešení nepřinášející iniciativy, které si vystačí s lacinou a většinou jen povrchní kritikou. Neklid mezi nás vnáší i evropská dluhová krize a zaostávání v soutěži s těmi zeměmi, které Evropa ještě před nedávnem za svého konkurenta vůbec nepovažovala. Jsou to země, kde se stále ještě tvrdě pracuje.

V. K. zde má možná pravdu, ale opět by se chtělo říct "kdo je bez viny, hoď první kamenem". Pan prezident neuvádí, že jeho druhá vláda (1996–1997) neměla většinu žádnou, protože disponovala 99 poslanci, ani, že jeho ODS v době opoziční smlouvy nebyla fakticky opozicí z politického hlediska také žádnou. Výměnou za vliv a posty se tehdy zavázala mlčet a nechat menšinovou vládu Miloše Zemana dělat si, co se jí zlíbilo. Tehdy přišlo ono slavné vystřízlivění občanů z politiky a přesně tam se datuje počátek apatických a negativistických postojů veřejnosti vůči politickému establishmentu.

Na závěr si s dovolením půjčím z repertoáru pana prezidenta jeden laciný rétorický faul.

"[Řešení je] návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme. Pusťme se do změn tohoto typu co nejdříve. Mají tu výhodu, že je může každý začít dělat sám u sebe," řekl zloděj propisek, milovník letušek, rychloprofesor, fenomén Václav Klaus.


Texty kurzivou jsou citace z novoročního projevu Václava Klause 1. 1. 2013.


Štítky: , , , , , , , ,